V praxi se můžete setkat s různými typy cenových odhadů, které se od sebe liší svým účelem a výslednými hodnotami, a to i přesto, že se jedná o odhady spjaté s tou samou nemovitostí, jež je oceňována ve stejnou chvíli.

Tržní hodnota neboli cena obvyklá

Pro určení tržní hodnoty dané nemovitosti není třeba najímat znalce, ten je pro účel tohoto odhadu zbytečně drahý. S určením tržní hodnoty je možné se obrátit buď na certifikovaného odhadce, anebo na profesionálního makléře. Realitní makléři jsou schopni vypracovat velmi přesnou analýzu tržní hodnoty nemovitosti, a to za polovinu ceny proti odhadci. Pro určení ceny obvyklé se používá metoda porovnávací, výnosová a nákladová. Nejlepšího odhadu ceny obvyklé se však docílí kombinací všech tří metod.

Tržní cena 

je jedinečnou a konkrétní dohodou mezi prodávajícím a kupujícím, proto ji nedokáží určit žádní znalci ani odhadci. Tržní cena může být vůči tržní hodnotě podhodnocena nebo naopak nadhodnocena.

Zjištěná cena (administrativní cena)

Nejčastějším účelem zjištěných cen je zajištění tzv. daňové spravedlnosti, která zabezpečuje, aby žádný z plátců daně nemohl být vůči ostatním zvýhodněn nebo naopak znevýhodněn. Tato cena chrání stát před "umělým" ponižováním kupní ceny za účelem snížení daně z nabytí ze strany účastníků převodu nemovitosti. Právě proto je základem daně z nabytí primárně kupní cena, která je však porovnávána s cenou zjištěnou nebo také se směrnou hodnotou, evidovanou finančním úřadem. Zjištěnou cenu vám může vyhotovit pouze znalec, odhadce vám v této věci nepomůže.

Zadlužitelná hodnota

Zpravidla se jedná o tržní hodnotu poníženou o bezpečnostní koeficient ve výši cca 10-20%. Ve výši zadlužitelné hodnoty pak banky poskytují žadatelům úvěr, resp. hypotéku.